Vokounova zrada

Švédové už jsou opět tady, spas se kdo můžeš!" Takové neblahé zprávy se na jaře roku 1645 zase šířily od úst k ústům dědinkami pod Novým hradem. Zdejší lidé již měli po dvou dřívějších nájezdech se severskými žoldnéři své špatné zkušenosti, proto se snažili před mini skrýt, kde jen se dalo. Poddaní museli vzít zavděk okolními hlubokými lesy, zatímco vrchnostenští úředníci z několika panství, duchovní z far i řádoví kněží z blízkých klášterů s velkými zásobami potravin, penězi, zlatými a stříbrnými cennostmi a důležitými úředními listinami hledali záchranu v horské pevnosti Nový hrad, která tomuto účelu už v minulosti několikrát dobře posloužila.

Číst dál: Vokounova zrada

Zlá hradní paní

Kdysi žila na Novém hradě mladá služebná. Byla to velice půvabná dívka, a přestože nepocházela z urozeného rodu, sám hradní pán se za ní rád ohlédl. Netrvalo dlouho a všimla si toho jeho manželka, která se považovala za nejkrásnější ženu v okolí a na všechny své sokyně nezřízeně žárlila. Strašně se proto rozzlobila, navenek však nedala na sobě nic znát a začala jen usilovně přemýšlet nad tím, jak by se nepohodlného děvčete zbavila.

Číst dál: Zlá hradní paní

Černý rytíř

Jednoho dne před dávnými časy, když Nový hrad ještě téměř zářil novotou, pořádal jeho majitel, pan Vilém, bohatou hostinu. Nebylo to dlouho, co se vrátil z cest po dalekých cizích zemích, proto dal pozvat mnoho vzácných hostů, především své početné přátele, aby se s nimi po delší době zase dobře pobavil. Pán Nového hradu byl vyhlášený hostitel, není tedy divu, že se veselá zábava rychle rozběhla plným proudem a hosté si při ní ani nevšimli, že se už venku rozprostřela černá tma.

Číst dál: Černý rytíř